Bohuslav Martinů

08/12/1890 Polička, 28/08/1959 Liestal  

Bohuslav Martinů je jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů 20. století. Již v sedmi letech zahájil výuku hry na housle. V roce 1906 byl přijat ke studiu na pražskou konzervatoř, odkud však byl pro nedbalost vyloučen. Věnoval se tedy samostatnému studiu a v prosinci 1912 složil státní zkoušku. Vznik samostatného státu oslavil kantátou Česká rapsodie. Na podzim 1920 se stal členem České filharmonie a v říjnu 1922 začal studovat mistrovskou školu u Josefa Suka. V témže roce pak odjel do Paříže na studijní pobyt u Alberta Roussela. Záhy se z něj stal respektovaný umělec, jehož díla uváděla Česká filharmonie a Národní divadlo. V roce 1935 získal Československou státní cenu za operu Hry o Marii. V roce 1940 se spolu s manželkou vylodili v New Jersey, kam utekli před nacisty okupujícími Francii. V USA se Martinů podařilo zapojit se do hudebního života; v lednu 1942 se zde konal koncert Newyorské filharmonie nazvaný The Czechoslovak Immortals of Symphonic Music (Českoslovenští nesmrtelní symfonické hudby), vyučoval na princetonské univerzitě. Na vyhlazení obce Lidice reagoval skladatel orchestrální skladbou Památník Lidicím. I když v roce 1952 získal občanství USA, v květnu následujícího roku se natrvalo vrátil do Evropy. S manželkou žili u přátel ve Švýcarsku, kde v roce 1959 zemřel. Jeho ostatky byly o dvacet let později převezeny do rodinné hrobky v Poličce. Martinů odkaz zahrnuje bezmála čtyři sta děl: písně, instrumentální skladby sólové, pro různá komorní i symfonická obsazení, balety, kantáty a opery zkomponované pro divadlo, rozhlas i televizi.