V Budapešti narozená skladatelka Dora Pejačević studovala hru na housle u Václava Humla, instrumentaci u Dragutina Kaisera v Záhřebu, kompozici v Drážďanech u Percyho Sherwooda a v Mnichově u Waltera Courvoisiera, byla však také skladatelským samoukem. Jejím domovem byly chorvatské Našice, několikrát také pobývala v Budapešti, Mnichově, Praze a ve Vídni. V roce 1921 se po sňatku s Ottomarem von Lumbe usadila v Mnichově. Její dílo nese rysy pozdního romantismu s nádechem impresionismu, v pozdějších dílech až s přechodem k expresionismu. Zejména její orchestrální skladby jsou mistrovské, srovnatelné s uměním Richarda Strausse. Je autorkou vůbec prvních písní s orchestrálním doprovodem v Chorvatsku. Jako mladá často navštěvovala Čechy, zejména svou blízkou přítelkyni Sidonii Nádhernou z Borutína na zámku Vrchotovy Janovice. Za jejími návštěvami pravděpodobně stál také Sidoniin bratr Jan, který byl údajně její velkou láskou. Pejačević udržovala úzké kontakty s mnoha českými umělci a interprety, včetně houslového virtuosa Jaroslava Kociána, kterému věnovala několik svých skladeb. Další dedikace směřovaly například k Vítězslavu Novákovi, ke kterému chovala velkou úctu a obdiv.
Dora Pejačević
10/09/1885 Budapešť, Maďarsko,
05/03/1923 Mnichov, Německo
