Hudba terezínských skladatelů

Pavel Haas
Viktor Ullmann
Gideon Klein

#koncert

Dirigent: Olga Machoňová Pavlů
Hoboj: Vilém Veverka  
Soprán: Jana Sibera
Mezzosoprán: Jana Sýkorová 
Baryton: Miguel Cavalcanti 
Bass: Pavel Švingr
Tenor: Jaroslav Březina

Orchestr Státní opery 

Termíny

předchozí další
Ne 24. 10.
19.30
Státní opera
předchozí představení další představení

Obsah

Koncert s názvem Hudba terezínských skladatelů z cyklu Musica non grata je zároveň prvním společným koncertem ve spolupráci s hudebním festivalem Věčná naděje.
Během koncertu zazní skladba Pavla Haase zkomponovaná v Terezíně. Studii pro smyčce napsal rok před svou smrtí. V nejistotě zítřka vzniklo dílo srovnatelné s největšími skladbami 20. století. Orchestr Státní opery zahraje i Haasovu Suita pro hoboj a smyčcový orchestr v transkripci Ondřeje Kyase. Serenádou pro smyčce (1. a 2. věta) od Antonína Dvořáka složíme poctu českému dirigentovi Karlu Ančerlovi. 
První část koncertu uzavírá poslední dokončená skladba Partia pro smyčcový orchestr Gideona Kleina, jednoho z oněch mimořádných talentů, které se staly obětí tzv. „konečného řešení“ a skladba Když mě stará matka od Antonína Dvořáka. 

Druhou část koncertu uvede árie z opery Císař Atlantidy (Des Kaisers Abschied) z díla Viktora Ullmanna. Opera vznikla v terezínském táboře, ale na rozdíl od jiných děl nemohla být v Terezíně provedena. Podobenství o diktátorovi bylo příliš zjevné. Skladatelův osud i osud libretisty Petr Kien končí smrtí v Osvětimi.



Večerem bude provázet Martina Kociánová.

Program

Pavel Haas, Studie pro smyčcový orchestr 
Pavel Haas, Suita pro hoboj a smyčcový orchestr (Suita pro hoboj a klavír op. 17, orchestrace Ondřej Kyas)
Antonín Dvořák, Serenáda pro smyčce 1.a 2.věta (Pocta Karlu Ančerlovi) 
Antonín Dvořák, Když mě stará matka
Gideon Klein, Partita pro smyčcový orchestr (trio pro housle, violu a violoncello v úpravě Vojtěcha Saudka pro smyčcový orchestr)

- přestávka-

Viktor Ullmann, Der Kaiser von Atlantis (Císař Atlantidy) 
Árie Bubenice „Hallo, hallo“  
Árie Bubikopf „Ist’s wahr, dass es Landschaften gibt“  
Árie Smrti „Das waren Kriege“ (Pocta Karlu Bermanovi)  
Árie Císaře „Der Kriegt ist aus“  
Finále „Komm, Tod, du unser werter Gast“