Aktuality

Musica non grata a hudební festival Věčná naděje, který se dlouhodobě věnuje zejména hudbě tzv. Terezínských autorů, nabídnou v říjnu  2020  společně hned několik představení. Festival Věčná naděje bude zahájen koncertem ve Státní opeře 14. 10. 2020 v 19 hod, kde zazní zde skladby Pavla Haase, Hanse Krásy či Viktora Ullmanna, a to pod taktovkou mladé dirigentky Jany Cecílie Mimrové. Následovat bude série komorních koncertů, hudebních recitálů a doprovodný program v Praze a Terezíně.

Per Boye Hansen, Umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery 
„V zahajovací sezóně projektu Musica non grata nabídneme inscenaci Zásnuby ve snu od Hanse Krásy a Vzdálený zvuk od Franze Schrekera. Ve Státní opeře se dále diváci mohou těšit na koncertního provedení opery Erwina Schulhoffa Plameny. Opera Národního divadla představí nové zpracování opery Jaromíra Weinbergera Švanda Dudák a koncertní provedení opery Špalíček od Bohuslava Martinů.“ 

Karl-Heinz Steffens, Hudební ředitel Státní Opery 
„Vládnoucí režim může umělce uvěznit, vyhostit, a třeba i usmrtit, ale náš projekt je důkazem, že umění je věčné a nepřekonatelné. Jsem velmi rád, že mohu být součástí programu, který v následujících čtyřech letech představí rozmanitou tvorbu skladatelů, z nichž někteří období nacismu nepřežili, ale díky své hudbě jsou stále s  námi.“ 

Jaroslav Kyzlink, Hudební ředitel Opery Národního divadla 
„Pro každého hudebního ředitele i interpreta je nesmírně povzbuzující a zároveň zavazující, pokud se jeho soubor stane součástí tak významného víceletého programu, jakým tento projekt bezpochyby je. Díla Bohuslava Martinů a Jaromíra Weinbergera, která v rámci první sezony uvedeme v Národním divadle, pro mne osobně naplňují dramaturgické záměry de facto ideálně – byť jde o díla méně hraná, mají nespornou kvalitu a zároveň i nemalou atraktivitu pro publikum, kterého si v této době musíme zvláště považovat.“

Ondřej Hučín, Šéfdramaturg Opery Národního divadla a Státní opery 
„V době, kdy někteří lidé znovu koketují s představami direktivně řízené lidské společnosti a političtí marketéři dovedou této hlouposti vychytrale zneužívat, není vůbec špatné si připomenout, do jakých důsledků může nedobrovolné i dobrovolné vzdávání se svobody nebo nenávist vůči jiným kulturám vést. Projekt Musica non grata by nám měl připomenout nejen „nežádoucí hudbu“, hudbu, která měla být umlčena, ale také pustit zpětně celý „film“ o diktaturách 20. století, které zničily nebo poznamenaly životy mnoha velkých hudebníků.“