Elizabeth Maconchy, dcera irských rodičů, studovala mimo jiné klavír u Arthura Alexandera (1891–1969) a skladbu u Charlese Wooda (1866–1926) a Ralpha Vaughana Williamse (1872–1958). Zejména posledně jmenovaný ji později podporoval i jako mentor. Získala několik ocenění a různá stipendia, včetně cestovního stipendia Octavia, díky němuž mohla koncem dvacátých let odcestovat do Prahy. Zde studovala skladbu u Karla Boleslava Jiráka (1891–1972), ale navázala kontakty například i s Josefem Sukem (1874–1935) a manželi Löwenbachovými, kteří ji uvedli do pražských společenských kruhů. V den jejích 23. narozenin (19. března 1930) bylo za velkého ohlasu publika provedeno v Praze ve světové premiéře její Concertino pro klavír a komorní orchestr, které dirigoval K. B. Jirák a sólistou byl Erwin Schulhoff (1894–1942). „Úžasně vyvedli první a třetí větu [...]; a druhou větu zahráli tak, že zněla téměř stejně tak krásně, jako je krásná ona sama; myslím, že druhá věta je jednou z nejkrásnějších věcí, které jsem kdy slyšel […],“ referoval Ralph Vaughan Williams po koncertě, jehož byl v Praze osobně přítomen. Díla Maconchy, která zasahují do široké palety žánrů, později získala řadu ocenění a ona sama se stala jednou z předních britských skladatelek. V roce 1959 stanula jako první žena v čele britské skladatelské asociace Composers' Guild of Great Britain a od roku 1976 vedla Společnost pro podporu nové hudby. V roce 1987 byla jmenována Dámou-komandérkou Řádu britského impéria.
Elizabeth Maconchy
19/03/1907 Broxbourne, UK,
11/11/1994 Norwich, UK
