Paul Abraham

Narodil se v dnešním Srbsku do maďarské rodiny. Otec Jakab byl obchodníkem, později ředitelem menšího soukromého bankovního ústavu. Matka Flóra Blau pocházela z jižního Maďarska. Ve svém rodišti navštěvoval Paul reálku a hospodářskou školu a v letech 1906 až 1909 obchodní školu v Budapešti, kam za ním po smrti otce v roce 1909 přesídlila celá rodina. O čtyři roky později byl přijat ke studiu kompozice na Královské hudební akademii Franze Liszta, na které setrval až do roku 1917. Po jejím skončení se pokoušel spekulovat na burze, kvůli inflaci však nejenže ztratil veškeré své zbylé jmění, ale jako bankrotář si rovněž pravděpodobně odseděl i nějaký čas ve vězení. 

Co se týče hudby, začínal po vzoru mnoha jiných operetních skladatelů jako autor „seriózních“ skladeb: psal hudbu duchovní, smyčcové kvartety, a dokonce složil i violoncellový koncert. V roce 1927, po překonání složitého poválečného období, nabral jeho život konečně šťastnější směr. Naskytla se mu příležitost pracovat na němém filmu Die Frau aus dem Orient (Žena z Východu) a získal kapelnické místo v divadle Budapesti Operettszínház, kde měla 13. října 1928 premiéru jeho první celovečerní opereta Der Gatte des Fräuleins (Slečnin choť). Skutečný průlom v jeho kariéře měl však teprve přijít. V roce 1930 katapultovala neznámého skladatele z budapešťské periferie do centra německého hudebního dění lipská premiéra operety Viktoria und ihr Husar (Viktorie a její husar), která navzdory absolutně konvenčnímu názvu nabídla publiku neskutečně moderní hudbu. Zrodila se jazzová opereta. Abraham rozšířil orchestr o kompletní jazzband a přivezl s sebou z Maďarska fantastické zpěváky Oszkára Dénese, Gittu Alpár a Rózsi Bársony, ze kterých se záhy staly hvězdy evropské operety 30. let. Viktoria und ihr Husar se rozletěla Evropou a z Paula Abrahama se prakticky přes noc stala evropská celebrita. Tři nejzářivější roky jeho života byly tu.

Krátkou, ale o to zářivější kariéru Paula Abrahama odstartovala v roce 1930 opereta Viktoria und ihr Husar. Absolutním hitem se stala komická píseň Mausi süß warst du heute Nacht (Mausi, dnes v noci jsi byla sladká). Poslechněte si ji v autentickém podání jedné z tehdejších hvězd Abrahamových operet Oszkára Dénese a jeho partnerky Lizzi Waldmüller.

Sláva a bohatství
Během několika měsíců se stal z Paula Abrahama velmi bohatý muž. Koupil rokokovou vilu v Berlíně, ve které organizoval proslulé večírky, na nichž se scházela celá berlínská společenská smetánka. Divoký život, ve kterém nechyběl alkohol a lehké ženy, se snoubil s kreativní explozí: Abraham komponoval, dirigoval, skládal hudbu pro film. Jeho další opereta Die Blume von Hawaii (Kvítek Havaje, 1931), příběh o německém námořníkovi, který se zamiluje do havajské dívky, slavila triumfální úspěch, který překonala až v roce 1932 poslední velká operetní událost Výmarské republiky – premiéra Ball im Savoy s Gittou Alpár, Herbertem Ernst Grohem, Oszkárem Dénesem a Rózsi Bársony v hlavních rolích. Opereta měla „ve skvělém provedení tak bouřlivý úspěch, že má Grosses Schauspielhaus na delší čas vystaráno,“ nešetřila chválou berlínská kritika, aniž by tušila, jak velmi se bude v tomto proroctví mýlit. Berlín si podmanily šlágry jako Toujours l’amour (Láska navždy), Kangaroo (Klokan) nebo Wenn wir Türken küssen (Když my Turci líbáme). Zároveň se však nad Abrahamem začínaly zlověstně stahovat mračna nacionálního socialismu…

Abrahamova „dramaturgie šlágrů“ byla typická pro pozdní fázi operety 30. let: divoká směsice citů a erotiky, jazzu, revue i klasické operety. Není divu, že našel uplatnění také v nastupujícím zvukovém filmu. V roce 1929 napsal hudbu k Melodie des Herzens (Melodie srdce). Jeho největším triumfem v německém filmu byla Die Privatsekretärin (Soukromá sekretářka) z roku 1931 s Renate Müller v titulní roli. Ve 30. letech byly také zfilmovány všechny jeho nejpopulárnější operety: Viktoria und ihr Husar (1931), Die Blume von Hawaii (1933) a Ball im Savoy (1935). Zářily v nich jeho vlastní herecké objevy, například senzační Marta Eggerth, která se později prosadila i v americkém filmovém průmyslu.

Nepřekonatelná Rózsi Bársony jako Daisy Darlington ve filmové adaptaci operety Ball im Savoy z roku 1935.

Proč musím odejít?
Ani ne měsíc po premiéře Ball im Savoy usedl do křesla německého kancléře Adolf Hitler, což definitivně zpečetilo nejen osud Paula Abrahama, ale i všech jeho nejbližších, rovněž židovských spolupracovníků. Ball im Savoy byl definitivně stažen z repertoáru 2. dubna 1933 a Abraham musel narychlo opustit nejen svůj milovaný Berlín, ale celé Německo. Ve své berlínské vile zanechal na tři stovky nepublikovaných skladeb, které jeho majordomus později rozprodal podřadným německým skladatelům, z nichž se tak přes noc stali hitmakeři pobírající tučné tantiémy. Filmový režisér Geza von Cziffra, jehož život je mimo jiné významně spojen s Prahou, vzpomínal později na rozhovor, který před útěkem z Berlína s Abrahamem vedl. „Chtěl jsem v tomhle městě umřít!“ křičel Abraham. „To pořád můžeš, Paule. Až tahle strašlivá epizoda skončí, můžeš se vrátit.“ „Ale proč musím odejít? Pouze proto, že jsem obřezaný?“ zavzlykal skladatel.

Až na dno
Po návratu do Budapešti pokračoval společně se svým libretistou Alfredem Grünwaldem (společně s Fritzem Löhner-Bedou byl autorem libreta ke všem třem Abrahamovým nejúspěšnějším operetám) v produkci operet v Maďarsku a ve Vídni. Poslední z nich byla Roxy und ihr Wunderteam (Roxy a její zázračný tým, 1937), žádná z nich však již nedosáhla předchozích úspěchů. V roce 1938 se navíc situace v Evropě přiostřila. V únoru 1939 opustil Abraham i Maďarsko. Rok pobýval v Paříži, následovaly Havana na Kubě a New York. Amerika se však k jeho hudbě obracela zády. Přišel příliš pozdě. Jeho věčný souputník Alfred Grünwald mu v roce 1943 píše v jednom z dopisů: „Velmi hluboce lituji […], že jsme byli tak hloupí a neodešli do New Yorku o deset let dřív. Byli bychom u divadla a filmu dávno ti největší! Dnes je to stokrát těžší…“


Abraham navíc nevlastnil práva na své největší předválečné šlágry. Jeho finanční situace se zhoršovala a začínaly se rovněž projevovat první příznaky duševní choroby. V roce 1946 byl převezen do nemocnice poté, co uprostřed provozu na Madison Avenue dirigoval imaginární orchestr: ve sněhobílých rukavičkách jako v době své největší slávy. V roce 1946 byl s diagnózou psychózy se syfilidou meningo encephalitis převezen na státní psychiatrickou kliniku v Queensu, kde zůstal neuvěřitelných deset let. Bydlel v jednom pokoji se čtrnácti spolubydlícími, pracoval v kuchyni, zametal schody…

Díky Abrahamovu příteli, filmovému producentovi Alexandru Paalovi, byla po válce v Hamburku ustavena Společnost přátel Paula Abrahama s cílem dostat zlomeného skladatele z USA zpět do Německa. To se nakonec v roce 1956 podařilo. Po příjezdu následoval další šestnáctiměsíční pobyt na psychiatrické klinice Univerzity Hamburg-Eppendorf. Abrahamův stav se sice stabilizoval, ale až do své smrti si myslel, že žije v New Yorku a psal svým přátelům o úspěšných amerických premiérách. Zemřel 6. května 1960 při operaci, když mu z kolene odstraňovali zhoubný nádor.

Paul Abraham byl hvězdou evropské operety pouhé tři roky, přesto dokázal tomuto žánru vdechnout nový, svěží vítr. Jeho kariéru nemilosrdně utnuly skutečnosti, které on sám nemohl ovlivnit. Navzdory tomu, že jeho génius byl velmi záhy umlčen, jeho fantastické šlágry přežily. Můžeme si je tak i dnes užívat plnými doušky, stejně jako naši předchůdci ve 30. letech minulého století.

Píseň Toujours l’amour z operety Ball im Savoy připomíná dobu největší slávy Paula Abrahama.